Český rybářský svaz, MO Kolín

Síh maréna

Coregonus maraena (Bloch, 1779)

Síhové tvoří samostatnou podčeleď lososovitých ryb a v mnoha ohledech se liší od klasického typu salmonidů, jehož ztělesněním je pro českého rybáře pstruh. Vzhledem připomínají spíše „bílou rybu“, protože obvykle mají stříbřité zbarvení a malou hlavu s nepříliš velkými ústy. Dobře znatelná tuková ploutvička a řada dalších anatomických znaků ale jasně dokládá příslušnost síhů k lososovitým rybám.

Většina síhů obývá rozlehlé stojaté vody v chladnějších oblastech celé severní polokoule. Obvykle se zdržují ve sloupci na otevřené vodě a živí se planktonem.

Některé druhy ale vybočují z tohoto schématu - obývají i řeky anebo se živí bentickou potravou, případně i dravě.

Řada druhů si je navzájem velmi podobných a praxi bývá odlišována velmi obtížně na základě podrobných měření a genetických testů. Problémy se systematickým zařazením se nevyhnuly ani maréně. Donedávna byla v literatuře uváděna jako poddruh síha severního - síh severní maréna (Coregonus lavaretus maraena), dnes je samostatným druhem.

Původně se maréna vyskytovala ve vodách Polska, Švédska a Finska – tedy států sousedících s Baltským mořem. Byla vysazena i v řadě dalších evropských zemí, ale vzhledem k taxonomickým nejasnostem je současný výskyt obtížné zmapovat.

Síh maréna je velká ryba – mezi síhy jeden z největších druhů, dosahující ve své domovině délky až kolem 1 m. U nás ovšem takových rozměrů nedosahuje.

Do Čech nechal jikry marény poprvé dovézt do svých rybníků třeboňský rybníkář Šusta poprvé v roce 1882 a od roku 1887 se u nás daří produkovat násady tohoto druhu umělým výtěrem. Dovezené jikry pocházely pravděpodobně z polského jezera Miedwie.

Od Šustových časů je tato ryba místy chována jako doplňkový druh v  produkčních rybnících a byla vysazena i do řady údolních nádrží. Asi největší proslulosti dosáhla v tomto ohledu Lipenská údolní nádrž, kde se marény v určitém období lovily celkem pravidelně a dosahovaly i poměrně slušných rozměrů.

I když se většina marén uoví na stojatých revírech, občas bývá nějaká ulovena i ve vodách tekoucích.

Vzhledově maréna připomíná velké jedince bílé ryby – proporcemi těla odpovídá zhruba podoustvi. Tuková ploutvička, viditelné řádkování šupin na bocích a tvar úst ale připomínají spíše lipana než kaprovité ryby a pokud nahlédnete do břišní dutiny, na první pohled poznáte, že se o kaprovitou rybu nejedná ani omylem. Trávicí trakt uzpůsobený ke zpracování drobné živočišné potravy zabírá překvapivě málo místa a vzhledově připomíná útroby jiných salmonidů.

Základní zbarvení marény je stříbřité s tmavším hřbetem a šedými ploutvemi. V tomto ohledu se neliší od ostatních síhů včetně síha peledě, který se u nás rovněž vyskytuje. Asi nejvýraznějším rozdílem mezi oběma druhy jsou celkové proporce. Maréna má nižší a protáhlejší tělo s delší a špičatější hlavu s ústy posazenými podstatně níže než peleď. Pro sportovní rybáře je dalším rozdílem schopnost marény přijímat hrubší potravu a z toho plynoucí snadnější ulovitelnost na udici. Ani tak se ovšem nejedná o často lovený druh a navzdory tomu, že je v některých přehradách poměrně hojná, úlovky udicí tomu neodpovídají. Na Lipně se tato situace řešila odlovy do tenatních sítí. Odlovy se prováděly v závěru roku, kdy se marény připravující se na výtěr shromažďovaly v blízkosti břehů.

Maréna je velmi citlivá na stres, poranění a zákal vody. Během výlovů  rybníků snadno hyne a proto se musí z loviště vybírat přednostně. Je velmi ceněnou rybou s mimořádně kvalitním masem a v některých chladnějších a čistších rybnících může tvořit podstatnou část jejich obsádky. V 80. letech 20. stol. přesahovala produkce marény z rybničního chovu hodnotu 100 t ročně.

Při sportovním rybolovu není maréna díky zmíněné citlivosti, relativně krátkému věku a obtížné ulovitelnosti druhem, u něhož by bylo nutné a žádoucí důsledně uplatňovat filozofii „chyť a pusť“.

V posledních letech se vlivem značného prokřížení s peledí z našich vod čistokrevná maréna téměř vytratila. Není tomu tak jen u nás, podobné je to i jinde v Evropě. Jedna z mála populací původní čistokrevné marény údajně přežívá ve Štrbském plese ve Vysokých Tatrách, kde je maréna sice nepůvodní, ale nebyly zde vysazeny žádné jiné druhy síhů.

Křížení se původně provádělo záměrně kvůli lepším růstovým schopnostem hybridů. Vědci ale uvádějí, že postupem času se vlivem prokřížení objevuje v populacích síhů snížená reprodukční úspěšnost a také životaschopnost plůdku je prý nižší. Kříženci jsou navíc obtížněji ulovitelní na udici, což vede k poklesu úlovků dosažených sportovními rybáři. V současné době se proto objevují snahy o zavedení umělého chovu marény i peledě v čistokrevných liniích. Pro sportovní rybáře je to nepochybně dobrá zpráva, znamenající naději na stoupající počet úlovků této zajímavé ryby.

(zdroj: chytej.cz)

    SKUTEČNOST, ŽE SE PRÁVĚ V KOLÍNĚ SNAŽÍME ZACHRAŇOVAT A PODPOROVAT TAKŘKA VYMIZELÉ DRUHY RYB, JE PROSTĚ REALITOU. JE TO JEDNÍM Z HLAVNÍCH CÍLŮ KOLÍNSKÝCH RYBÁŘŮ.

    Za příklad lze uvést poměrně nedávný a velmi úspěšný projekt o navrácení reofilního, původního druhu - mníka jednovousého do Labe a Cidliny, za perfektní spolurpáce a podpory T.P.C.A. !

http://rybarikolin.cz/clanky/navrat-vymizeleho-mnika-jednovouseho-do-volnych-vod-kolinska.html

Petrův zdar !

Jiří Krouza

předseda

ČRS MO Kolín